Sieyes, Emmanuel Joseph (1748-1836). Francouzský politik a publicista. Narodil se v bohaté buržoasní rodině. Získal jezuitské vzdělání, stal se knězem a až do revoluce zastával různé duchovní funkce, a to i přes svůj skeptický postoj k tradiční theologii a náklonnost ke světské filosofii. Poté, co svolal král v srpnu 1788 sjezd generálních stavů, napsal Sieyes čtyři pamflety (vyšly od listopadu do února) zaměřené na vytvoření programu třetIno stavu: Esej o privilegiích, Co je to třetí stav? Názory na prostředky, jimiž disponuje francouzský lid a Plán diskuse.
Tyto pamflety, zejména druhý z nich, zajistily Sieyesovi zvolení za kandidáta na sjezd generálních stavů v Paříži. V červnu hrál hlavní roli při spojení tří stavů v Národní shromáždění a značně přispěl k formulování ústavy z roku 1791. V následujícím republikánském a napoleonském období jeho politický význam poklesl a jeho vliv, i když místy rozhodující, byl pouze občasný. Jeho politická kariéra skončila v roce 1816, kdy po konečném pádu Napoleona utekl do Bruselu.
Sieyesovo spojení inteligence s intelektuální arogancí a citlivostí na kritiku částečně vysvětluje jeho omezení jako politika a možná i jeho omezení jako politického teoretika. V podstatě byl publicistou, který zachytil a formuloval populární myšlenky a touhy v okamžiku politické krize, a tím pomáhal vytvářet ideologii a rétoriku revoluční politiky. Hlavními tématy Sieyesových pamfletů z roku 1788-89 byly útok na zákonná privilegia, obrana lidové svrchovanosti a zastupitelské vlády a prosazování NACIONALISMU. Každý opravdu sociální stát musí být založen na zákonné rovnosti, neboť veškerá zákonná privilegia nutně vedou ke korupci.
Vytvářejí nezcizitelné třídní zájmy, podřizují vládu ochraně těchto zájmů, podporují falešnou hrdost a marnivost a podkopávají uznání skutečných zásluh těch, kdo pracují. Privilegované vrstvy nejenže nereprezentují národ, ale jsou zcela mimo něj. Národ je třetí stav, všichni ti, kdo přispívají ke společenskému blahu; a jedině národní vůle by měla brt reprezentována. Společnost vzniká přáním jednotlivců jednat kolektivně a jejich následnou dohodou jednat prostřednictvím obecné vůle. Nárůst populace může vést k potřebě vytvoření zastupitelských institucí, ale národní vůle zůstane nejvyšší instancí, zejména v tom, že může kdykoliv ovlivnit změny v politickém uspořádání. Jak dalece vedla podpora lidové svrchovanosti Sieyese k prosazování plné demokracie, je diskutabilní; jisté je, že ještě před ochabnutím jeho nadšení pro lidové volby koncem devadesátých let podporoval například rozdíl mezi aktivním a pasivním občanstvím, podle kterého chudí a šlechta nepatří k národu. Přesto dal francouzskému nacionalismu populistickou tvářnost. Tím, že nezaložil národní své~ bytnost na kultuře, jazyce ani tradicích, ale na společnému příspěvku občanů k národní vůli, stal se Sieyes pokračovatelem MONTESQUIEUA a ROUSSEAUA, kteří spojovali vlastenectví s politickou účastí. JL

odkazy
Sieyes, E.J.: What is the Third Estate?, přel. M. Blondel, ed. S.E. Finer. Londýn: Pan Mail, 1963.
literatura
Van Deusen, G.G.: Sieyes: His Liťe and His Nationalism. New York: Columbia University Press. 1932; repr. AMS Press, 1968.